Odpradávna se lidé těší myšlenkou, že víra může zlepšit jejich duševní a tělesné zdraví. Teprve nedávno však bylo dokázáno, že přesvědčení a myšlenky skutečně tělu v uzdravování pomáhají. Této schopnosti však většina z nás využívá jen náhodně, neúmyslně a pod vlivem sugesce.
„Bolest hlavy vždy řeším paracetamolem,“ říká Petra (31), konzultantka z Prahy. „Minulý měsíc mě zachvátila silná bolest hlavy. Připravila jsem si tabletu a sklenici vody, ale najednou mě vyrušil telefon. Po ukončení hovoru jsem zapila tabletu a na chvilku jsem si lehla. Za půl hodiny, stejně jako vždycky, bolest polevila a cítila jsem se výborně. Když jsem vstala, všimla jsem si, že na stolku vedle prázdné sklenice leží tableta. Ve zmatku kolem hovoru jsem si ji prostě zapomněla dát do úst. Moje přesvědčení, že jsem užila lék, odstranilo bolest.“
Petra je jednou z mnoha lidí, kteří zažili na vlastní kůži účinek placeba, zlepšení zdravotního stavu pod vlivem pozitivní sugesce. Placebo (latinsky „zalíbím se“) se zakládá na omylu, balamucení nebo lži, ale jeho účinky jsou skutečné a prokazatelné.
Lež, která pomohla
Zájem vědců o fenomén placeba vznikl na základě jedné lži v dobrém úmyslu. Stalo se to během druhé světové války při spojenecké invazi do jižní Itálie. Jako lékař zde působil Američan Henry Beecher, specializací anesteziolog. Při ošetřování jednoho ze zraněných došly zásoby morfia. Sestra, která lékaři pomáhala, řekla raněnému, že mu dá injekci silného analgetika – ve stříkačce však byl obyčejný fyziologický roztok. Falešná injekce jako zázrakem raněnému bolest zmírnila. Beecher tento účinek připsal pozitivní sugesci.
Když se dr. Beecher po válce vrátil do USA, zahájil kampaň za nový způsob testování účinnosti léků. Přesvědčoval farmaceutické firmy, že není možné hodnotit účinnost léku bez odečtení psychických pohnutek pacienta. Navrhl proto, aby se porovnávali pacienti, kteří dostali skutečný lék, s těmi, kterým bylo podáno bez jejich vědomí placebo. „Jedině tak je možné říct, zda léčba účinkuje, bez ohledu na to, co si pacient myslí nebo očekává," řekl.
Aby podpořil svůj návrh, popsal Beecher ve své práci Mocné placebo (The Powerful Placebo) desítky testování účinnosti placeba oproti účinnosti léků. Výsledkem bylo, že z 1082 účastníků pokusů u celých 35 % z nich došlo ke zlepšení na základě placeba. Vědci později potvrdili 50-60% účinnost placeba u nemocí zahrnujících tělesnou a duševní bolest, zranění, spáleniny a trávicí a sexuální obtíže.
Beecher vyslovil hypotézu, že i dobrovolníci, kteří dostávají skutečný lék, jsou ovlivněni účinkem placeba. I samotný čin toho, když si člověk vezme tabletu nebo dostane injekci, je určitým terapeutickým rituálem, který zvyšuje účinek léku.
Bezpečnější a účinnější léky díky placebu
Americký kongres zavedl roku 1962 změny v zákoně a nakázal, aby se do testování léčebných terapií zavedly kontrolní skupiny dobrovolníků. Lékaři od té doby rozdělují dobrovolníky naslepo do dvou skupin, v jedné dostávají skutečnou terapii a v druhé placebo, přičemž ani pacienti, ani lékaři nevědí do konce pokusu, kdo co dostal.
Údaje jsou dostupné pouze kontrolorům výzkumu, kteří nepřicházejí do styku s pacienty. Princip testování terapií za použití placeba byl přijat na celém světě. Výsledkem je výroba účinnějších a bezpečnějších léků.